Přeskočit na obsah

Karas stříbřitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKaras stříbřitý
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
Řádmáloostní (Cypriniformes)
Čeleďkaprovití (Cyprinidae)
Rodkaras (Carassius)
Binomické jméno
Carassius gibelio
(Bloch, 1782)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karas stříbřitý je sladkovodní kaprovitá ryba patřící do čeledi kaprovitých[1]. Vyznačuje se stříbrně-hnědým zbarvením, hřbet má černošedou barvu, stejně jako ocasní a hřbetní ploutev. Boky jsou tmavé, stříbřité nebo nazlátlé, přičemž každá šupina na nich má tmavší okraj. Řitní a párové ploutve jsou světlé. V hřbetní ploutvi obvykle nalezneme 3 až 4 měkké paprsky a 15 až 19 měkkých, v řitní ploutvi jsou 2 až 3 tvrdé a 5 až 6 měkkých. Anální a hřbetní paprsky jsou silně zoubkované. Postranní čára je tvořena 28 až 33 šupinami, v některých případech až 34. Nad a pod postranní čárou se nachází 5 až 7 řad šupin. První žaberní oblouk obsahuje 39 až 50 žaberních tyčinek. Poslední tvrdý paprsek řitní a hřbetní ploutve má 10 až 15 různě velkých zoubků, jejichž délka se zvětšuje k zužujícímu se konci tvrdého paprsku. Vnitřek tělní dutiny je černě pigmentovaný[2]. Na rozdíl od karase obecného má hlubší zářez na ocasní ploutvi a mírně vhloubenou horní linii hřbetní ploutve. Má koncová ústa bez vousků a mírně vypouklá žaberní víčka[3].  

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Evropa a Asie: Karas stříbřitý je obvykle považován za původního v oblasti střední Evropy až po Sibiř, případně za zavlečeného do evropských vod z východní Asie[4]. Někteří autoři však tvrdí, že karas stříbřitý není původní ve většině Evropy, s výjimkou dolního toku Dunaje[5]. Jasná a jednoznačná data o jeho původním rozšíření v Evropě nejsou k dispozici z důvodu introdukce, záměny s druhem Carassius auratus a složitými způsoby reprodukce. Chybí v severní části Baltského moře, na Islandu, v Irsku, Skotsku a na ostrovech Středozemního moře[1]. V České republice jsou polyploidní biotypy karase stříbřitého považovány za nepůvodní druh, který se k nám kolem roku 1976 dostal přirozenou migrací z řeky Dunaj[5]. Další z příčin zavlečení tohoto druhu do České republiky byly i nezáměrné introdukce, kdy se do našich vod tenhle druh omylem vysadil s násadou kapra obecného[6].

Karas stříbřitý je omnivorní druh, což znamená, že se živí jak rostlinnou, tak živočišnou složkou potravy[7]. Schopností vytrhávat vodní rostliny může negativně ovlivňovat vodní ekosystémy a tok živin. Pokud se tedy vyskytuje v hustých populacích, tak může výrazně snižovat průhlednost vody a zvyšovat zákal, což má negativní dopady na celkové vodní prostředí[4].

Karas stříbřitý obývá lentické i lotické prostředí[4] a může se vyskytovat jak ve sladkých, tak i brakických vodách. Karas stříbřitý patří mezi bentopelagické druhy[8] a nejčastěji se vyskytuje v hejnech[9]. Nejčastěji se vyskytuje ve vodách rybničního typu[9], ale najdeme ho i v řekách s menšími rychlostmi proudění, jezerech, slepých ramenech a vodních nádržích[8]. Jeho vysoká odolnost vůči hypoxii a anoxii z něj často činí jediný druh, který je schopný přežívat v malých vysoce znečištěných a eutrofizovaných vodách[10]. Díky speciální kompenzační reakci hepatocytů je též schopný odolávat teplotním extrémům[11].

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Karas stříbřitý se tře od května do července[2]. Patří mezi fytofilní rybí druhy, neochraňující jikry[3]. Snáší 160 000 až 380 000 jiker v několika dávkách[2]. Tento druh také vyniká schopností asexuálního rozmnožování (pomocí gynogentické reprodukce), což je jedna z hlavních příčin jeho invazivního chování a nechtěného šíření. Během gynogenetické reprodukce, embrya jsou tvořeny pouze ze samičího genetického materiálu. Vajíčko může být aktivováno jak spermiemi od samců karase stříbřitého, tak i jiných druhů kaprovitých ryb. Během aktivace, jádro spermie nesplývá s jádrem vajíčka (spermie vajíčko pouze aktivuje) a nedochází k syngamii. V důsledku toho vznikají potomci, kteří jsou identičtí kloni původní samice. Tento způsob asexuálního rozmnožování je jedna z hlavních příčin proč je karas stříbřitý tak úspěšný invazivní druh a výrazně tím i negativně ovlivňuje místní původní druhy kaprovitých ryb[4].  

  1. a b Carassius gibelio, Prussian carp : fisheries. www.fishbase.se [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  2. a b c HRABĚ, Sergěj; OLIVA, Ota; OPATRNÝ, Evžen. Klíč naších ryb, obojživelníků a plazů. [s.l.]: [s.n.] 
  3. a b BARUŠ, Vlastimil; OLIVA, Ota. Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) (2). [s.l.]: [s.n.] 
  4. a b c d FUAD, Md Mehedi Hasan; VETEŠNÍK, Lukáš; ŠIMKOVÁ, Andrea. Is gynogenetic reproduction in gibel carp (Carassius gibelio) a major trait responsible for invasiveness?. Journal of Vertebrate Biology. 2021-11, roč. 70, čís. 4, s. 21049.1–13. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 2694-7684. DOI 10.25225/jvb.21049. 
  5. a b HALACKA, Karel; LUSKOVA, Vkra; LUSK, Stanislav. Carassius" gibelio" in fish communities of the Czech Republic. Ecohydrol Hydrobiol, 2003, 3.1: 133-138.
  6. LUSK, Stanislav; LUSKOVÁ, Věra; HANEL, Lubomír. Alien fish species in the Czech Republic and their impact on the native fish fauna. Folia Zoologica. 2010-03, roč. 59, čís. 1, s. 57–72. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0139-7893. DOI 10.25225/fozo.v59.i1.a9.2010. 
  7. BALIK, İSMET; ÖZKÖK, REMZİYE; ÇUBUK, HIDIR. Investigation of Some Biological Characteristics of the Silver Crucian Carp, Carassius gibelio (Bloch 1782) Population in Lake Eğirdir. Turkish Journal of Zoology. 2004-01-01, roč. 28, čís. 1, s. 19–28. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1300-0179. 
  8. a b HANEL, Lubomír; LUSK, Stanislav. RYBY A MIHULE ČESKÉ REPUBLIKY rozšíření a ochrana. [s.l.]: [s.n.], 2005. 448 s. ISBN 80-86327-49-3. 
  9. a b LUSK, Stanislav; BARUŠ, Vlastimil; VOSTRADOVSKÝ, Jiří. Ryby v našich vodách. [s.l.]: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1992. 239 s. 
  10. THOMAS, Kiran; BRABEC, Marek; TAPKIR, Sandip, et al. 2023. Sampling bias of invasive gibel carp and threatened crucian carp: Implications for conservation. Elsevier [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online. 
  11. ANTONOVA, E. I. Short-term thermal compensatory-adaptive reaction mechanisms of the liver in Carassius auratus gibelio. Contemporary Problems of Ecology. 2010-02-01, roč. 3, čís. 1, s. 57–62. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 1995-4263. DOI 10.1134/S1995425510010108. (anglicky) 


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]